Svůj profesní život jsem začínala jako laborantka v roce 1996 na ústavu patologie. Každodenní blízkost nemoci a odcházení, všudypřítomný černý humor 🙂 S pacientem ale nemluvíte, vidíte jen jeho část ve fixačním roztoku nebo jeho tělo když už dobojoval.
Během mateřské dovolené jsem vystudovala obor sociální práce, protože mě táhlo spíš s lidmi mluvit. Pracovala jsem pak krátce na Lince důvěry. Dala mi hodně. Ta rozmanitost životních příběhů, nové pohledy na svět.
Po návratu z mateřské do laboratoře se ukázalo, že v systému nastaly změny. Pacient se ztratil za stohy papírů a formulářů a už nebyl vidět vůbec. Ještě že zbyl ten černý humor. Pak přišlo mé první větší osobní setkání se smrtí. Kamarádka podlehla během 3 měsíců rakovině. Na jejím pohřbu bylo málo věcí, které by vypovídaly o ní. Tohle rozloučení jsem nevnímala jako dobré. Za půl roku odešel náš další rodinný kamarád. Infarkt. Oba ty odchody způsobily to, že jsem začala přemýšlet. Kolik máme času? Co je důležité? Děláme věci, které nás baví nebo děláme něco z pocitu nutnosti nebo že to někdo čeká? Odešla jsem po dlouhých letech z jistoty a vrhla se do víru nejistoty hledat vlastní cesty, které mají smysl.
Být v pohřební službě mi jistě ukázalo směr. Viděla jsem příběhy, které se neztratily za štosem byrokracie. Mohla jsem být partnerem na cestě k dobrému osobnímu rozloučení. A teď hledám ještě něco navíc. Chci Vám pomoci naplánovat a zařídit rozloučení v klidu a bezpečí vašeho domova, bez stresu, že musíte vymyslet teď hned co bude na parte a že není jiná možnost než pohřeb v obřadní síni nebo pohřeb bez obřadu. Pokud mi to dovolíte, chci s Vámi sdílet vzpomínky a hledat možnosti co je právě pro vás to dobré rozloučení. A ať je klidně i neobvyklé, no a co, je prostě Vaše 🙂
Pokud budete chtít, budu Vaším parťákem a průvodcem na cestě, kterou jste si nevybrali, ale po které musíte jít. V tom našem společném prostoru nabízím porozumění, oporu, klid, informace, pomoc se zařizováním nebo třeba jen kávu, kapesník a objetí.
Tohle pro mě není jen práce a přidávám do ní kus sebe. Především to, co mi skoro nikdy nechybí: úsměv, energii, odhodlání a chuť věci posunout a zlepšit. Jsem, pro leckoho trochu zvláštní a černohumorná, holka do nepohody, co má ráda barevný život, ať už to znamená cokoliv.
PS: ..a protože ráda posunuji, vydala jsem se i cestou koučinku. Někdy mi na setkáních dělá společnost kocour Kostěj.
… a proč Morrigan?
Morrigan je keltská bohyně plodnosti, osudu a smrti. Je obdobou nordické Valkýry. V náboženství starých Keltů byla Morrigan důležitou bohyní svátku Samhain, který označoval konec starého roku a začátek nového. Často se proměňuje v havrana. Propojit se s Morrigan ve svém životě můžete nejen v okamžiku, kdy potřebujete dodat impulz k boji s bitvami, které se odehrávají uvnitř vás samých, ale i tehdy, když světu potřebujete ukázat svou „děsivější“ tvář, abyste si vytyčili zdravé hranice. Prostě ji mám ráda. Je to královna, která boří i staví 🙂
Moje vzdělání:
- 1996 – Střední zdravotnická škola – obor zdravotní laborant,
- 2013 – Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií – obor sociální práce,
- 2015 – Kurz Základní krizová intervence (Remedium),
- 2015 – Kurz Práce s dítětem v krizi (Remedium),
- 2017 – Seminář Doprovázení umírajících (Diakonie),
- 2019 – Kurz Smrt a provázení (Remedium),
- 2019 – Kurz perinatální paliativní péče (Dítě v srdci),
- 2020 – Kurz Děti a ztráta (Vigvam),
- 2021 – Kurz doprovázení – Tvorba rituálů posledního rozloučení podle principů přírodního pohřebnictví (Ke kořenům),
- 2021 – Smrt – průvodce a spojenec (Psychoterapeutické centrum Lávka),
- 2022 – Práce s traumatizovaným klientem (Remedium),
- 2023 – Mindset Coaching (Mindset Academy s.r.o.),
- 2023 – Deathwalker (Zenith Virago a Ke kořenům)
- v roce 2024 se těším na: Výcvik v rodinných konstelacích a pohybech duše 2024/2025